Napa cider

Pojďte, dospělé děti, povíme si pohádku na dobré spaní. Už jste se uvelebili? Výborně, tak . . . Jednoho veselého letního podvečera, kdy po chmurách a smutku nebylo vidu ani slechu, vystoupil praotec Etuare na horu Jedenadvacítku. Tehdy mu ještě říkali jinak. Pane Zbyňku, v práci a ve věcech veřejných, Zbyňku, tak mu říkala jeho matička, a Zbyňo, tak ho směli oslovit jen kamarádi a manželka. Na hoře se usadil do dřevěné sedačky, objednal si točenou desítku a sledoval západ slunce. Potom se zvedl, přišel k zábradlí, rozhlédl se a řekl: "To je ta země zaslíbená, plná podniků, akcí a zajímavých míst. Ale jak se o nich můj lid dozví, když neexistuje magazín, který by každý měsíc vydával podrobné info o tom, co se kdy a kde děje?" Daruji tento magazín lidu a oni budou jásat. O tom však někdy jindy.

Nebyli bychom v zemi neomezeného piva, kdyby praotec Etuare zůstal jen u jednoho vznešeného daru svému lidu. O patnáct let později se praotec procházel jabloňovými sady východně od hory Jedenadvacítky. Díval se a díval, a najednou se podíval na jablko a řekl: "Napa cider!" Lusknutím prstů proměnil jablka na cider a tak vznikl tento božský nápoj. Jablka rostou, cider kvasí a pak je stočen do lahví, jejichž šířku překonává snad jen jejich výška; to vše od pradávných věků blahobytu až dodnes, věku rozkládajícího se pozdního kapitalismu. Takové nám historie nadělila karty, i když my v Napa cideru si nikdy nebudeme stěžovat na nadměrný konzum. Pijte však s rozumem, ještě nepřišel váš čas; podle statistik cider pijí převážně muži střední třídy ve věku 25—55 let. Milujeme víno cider, krásné ženy a zpěv!